Kdo nesleduje Bleach, ať mi Zanpakutou políbí. xD

Jiná láska

4. září 2011 v 11:31 | Hichigo |  Jiná láska
Takže jsem stvořila novou povídku o mých nejoblíbenější postavách z One Piece x3 Varuju vás předem, že to není jenom obyčejný shounen ai s příchutí yaoi, ale vyskytuje se zde (vlastně celá tato povídka je ) pedofílie! Takže slabé povahy zde mají vstup zakázán! Děkuji všem a přeji příjemnou zábavu x3

14-ti letý chlapec s rudými vlasy si hrál na dětském hřišti spolu s jeho dalšími kamarády. Bylo jich celkem šest. Šest 14-ti letých hochů si hrálo bez dozoru na opuštěném dětském hřišti fotbal. A toho využila skupinka postarších kluků ze vysoké školy. Sedli si na lavičky několik metrů před hřištěm, takže měli dokonalý přehled o tom, co se na hřišti děje, ale to je vůbec nezajímalo. Začali se bavit mezi sebou o všem, co je napadlo a vůbec jim nevěnovali pozornost. Až na jednoho. Byl jeden z nejstarších s krátkými černými vlasy, tmavě modrýma očima a s bradkou. Zaměřil se na toho nejjasnějšího. Chlapce s rudými vlasy. Nezpustil z něj oči a vůbec se nevěnoval svým přátelům. ,,Hej Kide! Přihraj!" Zařval jeden chlapec na toho, který měl zrovna míč ,,Jasně!" Kývl rusovlásek a přihrál svému spoluhráči ,,Kid?" Šeptl postarší kluk, který jediný sledoval hru. ,,Hej Law, na co tak zíráš?" Houkl do něj jeden z jeho party ,,Promiň, trochu jsem se zasnil do svých vzpomínek, kdy jsem si taky jenom tak hrál na hřišti fotbal a nic nás nezajímalo…" Usmál se a opět se zadíval na hřiště, tedy spíš na jednu osobu ,,Kid…" Opakoval pořád tiše. Mezitím se rusovlásek napřáhl k výkopu a střelil míč přímo nad hlavu brankáře. ,,Hurá, dal ho! Kid ho dal!!" Zajásali všichni jeho spoluhráči a začali kolem něj poskakovat. ,, To nic nebylo, to by zvládnul každý…" Lehce se pousmál a začal se škrábat za krkem. Náhle se jejich pohledy střetly. Kida a Lawa. Vysokoškoláka a studenta ze základky. Law se na něj mile usmál a zamával mu. Kid se trochu oklepal a také mu zamával, ale bez úsměvu. Jeho výraz zůstal takový jaký byl. Chladný. Otočil se zpátky ke svým vrstevníkům a pokračovali ve hře ,,Je docela roztomilý…" Sdělil Law ostatním ,,Vážně? Který?" Otázal se ho blonďák ,,Ten rusovlásek…" Všichni se na něj podívali ,,Snad se ti nelíbí?" Zazněl někdo další směšným tónem ,,Je něčím zvláštní…něčím, co ostatní kluci nemají…" Všichni se to mu nehorázně zasmáli a vrátili se opět k tématu. Po dvou a půl hodinovém vybavování a hraní se začalo stmívat. ,,Hej lidi já už jdu…zítra mám zkoušky…" Ozval se jeden vysokoškolák ,,Já jdu taky, mám ještě něco na práci…" Ozval se další a podobné důvody padali od všech až na jednoho ,,Ještě tu zůstanu, doma mě to nebaví" Sdělil Law ostatním a otočil se na ně. ,,Tak fajn, ale dávej si pozor ať ti neupadne čelist :D" Zasmáli se pomalu odcházeli domů ,,To se neboj, neupadne…" Šeptl Law a podíval se zase na hřiště. Jediný kdo tam zbyl byl Kid, který ještě kopal míč do prázdné branky. ,,Teď by to šlo…" Řekl si Law, vstal a šel za Kidem na hřiště. ,,Ty nemáš zítra školu?" Otázal se kdo si za Kidem. S cizími ne nebavím" Odsekl nepříjemně Kid a vzal míč do rukou. ,,Jenom se ptám, protože je už skoro tma a nevidím, že by jsi tu měl rodiče…" ,,O co ti jde?" Nepříjemně se ho zeptal Kid a otočil se na něj. Měl zuřivý výraz v očích a vyčkával odpověď ,,O tvoji bezpečnost…na temném hřišti není moc bezpečno, v dnešní době…" Důrazně vysvětloval Law a rozhlížel se okolo sebe… ,,Nemám rodiče, žiju v dětském domově…" Prozradil tiše Kid a sklonil hlavu. Law si k němu poklekl podíval se mu do očí ,,Já je taky nikdy neměl, vím co prožíváš…" Promluvil k němu tichým hlasem a položil mu ruku na rameno ,, Kdo jsi?" ,,Trafalgar Law…" Usmál se na něj a stoupl si ,,…a ty jsi?" Chvilku otálel, ale pak to ze sebe dostal ,,E-Eustass Kid…" ,,Moc rád tě poznávám Kid-kun, smím tě doprovodit domů"?" Zeptal se ho Law s příjemným tónem ,,Nemůžu jít k tobě?" Law se trochu zarazil ,,P-Proč? Tobě se tam nelíbí?" Vykoktal se sebe a začal se škrábat na hlavě ,,Je nás tam strašně moc, spím na zemi, protože na posteli musíme být čtyři a já jsem pátý nejstarší…Když někdo odejde…budou za to rádi…nechci se tam vrátit…prosím nech mě dneska u-u tebe…prosím…" ,,No, tak dobře, ale nikomu ani muk! Nikdo se nemusí dozvědět, že u mě budeš přespávat, aby si na nás pak neukazovali, tedy spíš na mě…" Svolil Law. ,,D-Díky moc Trafa-… Law…" Začervenal se Kid a oblékl si bundu ,,Tak pojď než bude tma…" Zavelel Law, otočil se a vyrazil domů ,,H-Hej počkej…" Rozběhl se za ním Kid ,,No tak si pospěš, nemáš se loudat." Zasmál se Law a vesele pokračoval dál. Jejich cesta skončila u vysokého obytné domu, vypadajíc jako luxusní hotel ,,Wow" Šeptl Kid při pohledu na tzv. "obytný dům" ,,Zkus uhádnout v jakém patře mám byt…" Zeptal se ho Law a mezitím odemykal hlavní vchod ,,Nevím, někde uprostřed?" Hádal Kid a přejížděl očima všechny okna, na kterému krk stačil ,,Nene, tam ne…" Odpověděl a otevřel dveře ,,Tak nevím, nechám se podat…" Popoběhl Kid, aby se mu dveře nezavřely před nosem. Law neodpověděl jen s klidem vešel do výtahu ,,Hej! Tak odpověz!" Zakřičel Kid a neposlední chvíli vběhl do výtahu. ,,Tak se podívej…" Opřený o stěnu výtahu ukázal na jaké si tlačítko označené číslem patra. Jedno ze všech svítilo lehce nažloutlým světlem. To tlačítko bylo až na úplném vrcholu všech tlačítek s číslem ,,30.patro?" Podivil se Kid a obrátil se k Lawovi ,,Až úplně poslední…" Jen, co vyjeli nad 10. patro, jako by roztáhli tmavý závěs. Průhledný výtah osvítila pouliční světla z celého města. Byly to všechny různé barvy, který si mohl každý vymyslet ,,Páni… nic podobného jsem ještě neviděl…" Úžasem málem přestal dýchat ,, Jsem rád, že jsem tě i něčím, takovým dokázal potěšit" Usmál se Law a zahleděl spolu s Kidem na město. Než se oba vzpamatovali, cinkl zvonek ohlašující 30. patro. Pomalu vyšli z výtahu a ocitli se před 3-mi dveřmi. Byly tmavě modré u každých byl bílý zvonek s jmenovkami ,,Tady!" Ukázal na prostřední dveře ,, Je vidět, že umíš číst" Zasmál se Law a odemkl dveře od svého bytu ,,Na vysokoškoláka si žiješ docela na vysoký noze…" Podivil se Kid ,,Měl jsem prostě štěstí ve hře xP" Vešel dovnitř a podržel mu dveře ,,Tak pojď…" Pozval ho dál a mile se na něj usmál ,,D-Díky…" Pomalu vešel dovnitř. Všude byla tma. ,,To jsi zapomněl zaplatit učet za elektřinu?" Zeptal se kysele Kid ,,Nezapomněl, jen jsem radši potmě, když jsem pořád sám…" Co si cvaklo a všechny světla v pokoji se rozsvítila. Kid úžasem ustrnul na místě. Tohle nebyl normální byt, ale luxusní pokoj v 5-ti hvězdičkovém hotelu ,,T-T-To je…?!" ,,Můj byt…Líbí se ti?" ,,JE ÚŽASNÝ! TEN NEMŮŽE BÝT TVŮJ, TEN JE URČITĚ TVÉHO BOHATÉHO KÁMOŠE NEBO PŘÍBUZNÉHO!" Vykřikl Kid úžasem a rozhlížel se kolem sebe ,,Nu, jak myslíš x3" Usmál se Law svým kouzelným úsměvem a odešel do vedlejší místnosti. Mezitím Kid popošel k oknu. Měl teď krásnější a úžasnější výhled ne na část, ale na celé město. Krásně osvětlené pouličními lampami, výlohami a různými reflektory. ,,Je tady velká zima, že máš pořád bundu?" Zaznělo těsně za ním. Ucítil Lawovi ruce na svých ramenech ,,Já bych si ji za chvíli sundal…" Usmál se a pohlédl na Lawa. Sundal mu bundu a pověsil ji na věšák. Náhle se po pokoji rozlehl zvuk kručícího žaludku ,,Jé, promiň… celý den jsem nejedl… vlastně už od včerejška…" Řekl sklesle Kid ,,Proč si mi to neřekl dřív." Odběhl do kuchyně, když ho Kid bezmocně pozoroval. ,,To je dobrý, nemusíš mě krmit, já si něco najdu zítra…ve škole…" Volal do kuchyně, ale nic se neozývalo. Náhle vyšel Law s obědovou krabicí ,,B-Bento?" Podivil se Kid při pohledu na to, co nesl v rukou ,,Na vezmi si to. Měl to být můj zítřejší oběd, ale já si dám něco jiného…" Vrazil mu krabici před nos vyžadoval, aby si jí vzal. Nejdřív Kid otálel, ale jeho žaludek nešel dál poslouchat, tak si krabici vzal, aby utišil svůj žaludek a skryl svůj stydlivý výraz ve tváři. Sednul si ke stolu a otevřel krabici. Linula se z ní překrásná vůně, čeho si, co Kid ještě nikdy neměl. Pod víkem byla čerstvá rýže na kari a red sniper (jedna z nejlepších japonských ryb). ,,D-Děkuji moc…" Úžasem zíral na pořádné jídlo, ne jako v dětském domově, kdy dostával sotva studenou polívku. ,,Zamálo x3 Ty potřebuješ jídlo víc než já…" Usmál se Law a odešel zase do jiné místnosti. Vrátil se až za 15 minut. Mezitím Kid jak snědl celý obsah krabice, tak jí i umyl ,,To si nemusel, ty jsi můj host" Ozval se Law opřený o rám dveří mezi kuchyní a obývacím pokojem. ,,Nudil jsem se, tak jsem to umyl…neříkej, že ti to vadí?" Otázal se suše Kid a utřel si ruce do utěrky. ,,Nevadí, jsi moc hodný…" Pevně ho za zadu obejmul. ,,Máš mě rád?" Zeptal se tichým, ale rázným hlasem Kid a chytil ho za ruce ,,Jako kamaráda? Jo mám tě rád…" ,,A jako něco víc?" Nad touto otázkou Law ustrnul. ,,Podle toho, co ke mně cítíš…" Položil mu hlavu na jeho dětské rameno. ,,Já…já tě…miluju…moc…moc tě miluju…." Roztrhl jeho objetí, otočil se k němu čelem, objal ho kolem krku a zadíval se Lawovi do očí. Na jeho tváři se zjevil široký úsměv ,,A to ti nevadí, že jsem o 10 let starší? ,,Láska neurčuje věk…" Stoupl si na špičky a jemně ho políbil přímo na rty. ,,Jsi vážně rozkošný…" Pomyslel si Law, obejmul ho pod rameny a vnikl do jeho pusy jazykem. Kid se o to snažil též, ale Law byl na něj silnější a zkušenější. Zcela mu zrudly líce a tiše vzdychal. Lawova ruka zajela do Kidových vlasů ,,Víc…víc" Prosil Kid v duchu a zajel Lawovi pod mikinu ,,Jsi rychlík…" Přeběhlo Lawovi v hlavě a knoflík po knoflíku rozepínal Kidovu červenou košili. Jen co ji měl rozepnutou, Law ho popadl a vzal ho do náručí jako princeznu ,,C-Co je ?!" ,,Nu co? Ve stoje se mi to nelíbí…" A odnesl ho do ložnice. Tam ho opatrně položil na postel a přitiskl se k němu. ,,Je ti jasný, že jsem ještě dítě?" Odtrhl se od Lawových rtů a zadíval se mu do očí. ,,Zase tak malý nejsi, jsi skoro sexuálně dospělý…" Odpověděl s klidem Law a přesunul se k jeho krku ,,A-Ale bez ochrany do toho nejdu!" Zvýšil hlas Kid. ,,Nemusíš se ničeho bát…" Uklidnil ho Law a sjel ještě níž po jeho hrudi. Kidovy jemné vzdychy se rozléhaly po celé ložnici. Lawův jazyk si jemně a pomalu pohrával Kidovými bradavkami. Jeho tělo ho nezkrotně vzrušovalo. Kidovi zrudly líce a objevovaly se mu slzy na krajíčku. ,,Bože, ten je úžasný…" Přeběhlo Kidovi v hlavě. Jen, co Law skončil s Kidovými bradavkami, rozepnul mu džiny a sundal mu je. ,,P-Počkej, j-já ještě…" Zastavil ho Kid a zpustily se mu slzy ,,Copak? Bojíš se moc?" Zeptal se ho Law a podíval se na něj ,,N-Nevím, zda už bych mohl…. to ztratit…" ,,Myslíš, že já jsem snad v klidu?" Zeptal se tiše Law a políbil ho na čelo. ,,C-Co tím myslíš? Ty jsi snad ještě…?" ,,Jo…jsem pořád panic…" Nad jeho odpovědí se Kid zarazil ,,Umm, tak to mě docela překvapilo…" Usmál se na něj Kid a objal ho kolem krku. ,,Jsi jediný, kdo to ví…" Zajel mu rukou pod trenky a vášnivě ho políbil. Začal si hrát s jeho přirozením a pomalu vnikla jazykem do Kidovy pusy. Netrvalo dlouho a Kid vyvrcholil přímo do Lawovy ruky. Pomalu Lawův jazyk opustil Kidovy ústa. Jeho líce ještě více zčervenaly a odvrátil svůj zrak. ,,Nemusíš se stydět, je to úplně normální…" Olízl si Law ruku od jeho semene a druhou rukou si přitáhl Kidův obličej k sobě. ,,Trochu se…bojím…" ,,Neboj se…budu něžný…ničeho se neboj…" Otočil ho na břicho, sundal mu trenky, nasadil kondom a pomalu do něj začal vnikat. ,,A-Aááá…" Zakřičel Kid a pevně sevřel polštář bolestí. Čím víc vnikal Law do Kida, tím víc Kidovi stékaly slzy po tvářích a sliny po bradě. Byla to nesnesitelná bolest, ale mísila s neskutečnou radostí, vzrušení a uspokojením. Lawovi stékaly po tváři kapky potu. Když byl skoro celý v Kidovi, zastavil se, aby se nadechnul ,,P-Proč…si se…z-zastavil…" Sykl Kid bolestí a pomalu se na Lawa podíval ,,N-Není ta, tak jednoduché jak se zdá…hlavně ti nechci…ublížit…" Šeptal Law a chytil Kida za ruku. ,,T-Tak to d-dokonči…prosím…nebo…se…z-zblázním…" ,,Tak…dobře…" S lehkými obavami, že mu ublíží, do něj naráz vnikl celý. Kidovi vystříkly slzy z očí a začal hekat bolestí, ale i neskutečným vzrušením. ,,Kid…Kid…" Opakoval Law pořád dokola, když s Kidem pohupků dopředu a dozadu stejným tempem ,,Law…Law…" S bolestí opakoval Kid a pevně držel Lawa kolem krku a nehodlal ho pustit. Za několik málo minut,byli oba vyčerpáni. Jen, co Law z Kida vystoupil, padl vedle něj zcela bez sil. ,,Tak co?...Jaký to bylo?" Zeptal se tiše Law a přitáhl si ho k sobě. Neodpověděl, jenom přikývl a přitulil se k němu. Law se jenom lehce usmál a usnul. Law se vzbudil jako první, ale zmizel kdesi v bytě. Kid se vzbudil až pozdě ráno a vůbec se mu nechtělo vstávat. Dlouho se v ní ještě válel, až se konečně odhodlal si sednout. Dlouze se protáhl a rozhlédl se po ložnici. ,,Hmm, jsem tááák unavený…asi se dneska uleju ze školy…" A opět si zase lehnul a zachumlal se do peřiny ,,Žádný ulejvání! Jdeme do školy spolu!" Zaznělo na prahu mezi ložnicí a obývacím pokojem. ,,Když mě se nechce…mě je tady dobře ^^" Vykoukl Kid z pod peřiny a nehodlal opustit svůj úkryt ,,Na prahu stál Law s kamenným výrazem ve tváři ,,Takže ti tu snídani sním já budeš o hladu až do večera…" Prohlásil Law a kam si zase zmizel ,,POČKEJ!" Spadl Kid z postele, rychle se oblékl a pádil do kuchyně. Cestu mu, ale zkřížil Law, když mu vpadl přímo do náručí. ,,Co je?" Zeptal se ostýchavě Kid a zatahal ho za košili ,,Chtěl jsem se jenom ujistit, že ti nic není…po včerejšku" Šeptl mu svůdným hlasem Law přímo do ucha, natož se Kid začervenal v obličeji. ,,J-Jo jsem v pořádku, neměj starost, ale teď už mě pusť…prosím." Žadonil Kid. ,,Když tak hezky prosíš…" Pomalu ho pustil a přinesl mu snídani. Po snídani se Kid cítil jako na obláčku ,,Mmmm, to je tááák dobrý…" Liboval si po těch nejlepších lívancích, co kdy jedl. Než se vzpamatoval, už měl před sebou Bento ,,Já už nemůžu…chceš mě vykrmit a pak sníst, že jo?" Podíval se s úsměvem na Lawa a ukázal na krabici ,,Vykrmit klidně, ale sníst ne :-), to je tvůj oběd, tak ho koukej sníst nebo uvidíš…" Pohrozil Law a odnesl talíř do kuchyně ,,Co uvidím? Hvězdičky? :D" Zasmál se Kid a opatrně si vložit Bento do tašky. ,,Měli bychom už vyrazit…" Zazněl Law opřený o zeď. ,,No jo prosím tě" Odsekl Kid a vyrazil do školy, ale každý na tu svou. Kid do základní školy a Law na vysokou, které byly hned naproti sobě. Když se chystali rozloučit, Law ho pohladil ve vlasech a sdělil mu ,,Po škole na mě tady počkej…" ,,Jasně…Law" A oba se rozešli ke svým školám, kde na ně čekali jejich vrstevníci, kteří je s úsměvem vítali…

Konec x3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiruška Kiruška | Web | 7. září 2011 v 17:40 | Reagovat

Ááááá (má vyražený dech) mooooc krásné, já ani nemám slov..tohle bylo naprosto geniální ^^ měla by jsi sem dávat povídky častěji =DD

2 Veny Veny | E-mail | Web | 15. září 2011 v 9:28 | Reagovat

Ahoj mas deviantART ? ak ano prosim chod na moj blog a tam bude  ze nick na mna a klikk nato a zaznacma :)

3 ŽuŽiQ-chan *tvoje psycho-SBééé ^.^ ♥* ŽuŽiQ-chan *tvoje psycho-SBééé ^.^ ♥* | Web | 19. října 2011 v 21:38 | Reagovat

chňo chňo krásne *w*

4 Kami Kami | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 20:45 | Reagovat

Ahoj, je mi to líto, ale chtěla bych zrušit naše spřátelení blogů (pokud ještě SB vůbec jsme)...vůbec se neobíháme, nekomunikujeme...a o tom to podle mě prostě není. Jsem ráda, že jsme byli SB. Kami

5 ŽuŽiQ-chan *Kiku* Nakano ŽuŽiQ-chan *Kiku* Nakano | Web | 29. července 2012 v 15:15 | Reagovat

http://zuziq-chan.blog.cz/1207/vyhodnotenie-affs#komentare :)

6 Dive Dive | 15. prosince 2012 v 18:22 | Reagovat

wuuuuuuuuu ^^

7 Hichigo Hichigo | 17. února 2017 v 16:59 | Reagovat

Kami, jdi do háje!

8 Hichigo Hichigo | 12. června 2017 v 16:31 | Reagovat
9 Hichigo Hichigo | 7. října 2017 v 15:50 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama